Z Troji je konečně nedobytná tvrz. Kdo bude pomyslným trojským koněm?

“Proto, co já vám řeknu, vy všichni hned uposlechněte: prchněme s koráby svými již do milé otcovské země, Tróju širokých ulic už nikterak nedobudeme,” říká svým vojákům ve slavné Illiadě Agamemnón. Mykénský král a vrchní velitel achajských vojsk z trojské války totiž na začátku eposu již přestává věřit, že kdy nedobytnou tvrz skutečně dobyjí.

Není důvod se mu divit. Po dlouhých devíti letech totiž opevnění obléhané Tróji neztrácí nic ze své síly ani pevnosti. A pochyby jsou nejen v hlavách válečníků, ale také jejich velitelů. A zhruba stejně se musejí cítit týmy, které jezdí kousek od trojského kanálu pro nálož od místních čutálistů. Podobně jako slavné město na území současného Turecka, i trojský pažit je totiž nedobytné místo.

Oba trojské týmy zatím hráli na domácím hřišti po třech zápasech. A jak se jim dařilo? 5 výher, jedna remíza a až nefotbalové skóre 27:10. Protihráči ze všech koutů Prahy si odváží výprask, rychtu, válcovačku, aby byli následně potupeni absurdními oslavami jako je granát, Táda Poustka nebo vrtulníček.

A čím to? Důvodů je hned několik. Trojský tým posílil a to ani ne tak kvalitativně, jako spíše kvantitativně. Objevil se dostatek nových hračů, takže ti současní, kteří neměli na áčko, ale museli za něj hrát, protože nebyl nikdo jiný, se přesunuli trvale do béčka a začali mu výrazně pomáhat. A podobně jako není možné postavit úspěšnou pevnost bez pevných základů a brány, není možné postavit úspěšný fotbalový tým bez svého Prvního manšaftu.

Druhým faktorem je přesun kantýnského Jardy do důchodu. Od té doby, co je Jarda v důchodu, tak působí, jako kdyby výrazně pookřál. Začínají se kolem něj motat sličné ženy, roste zábava a Jarda má čas na svou nejoblíbenější zábavu: nalejvání rozhodčích. To víte, těžko proti vám rozhodčí foukne pětku, když do něj předtim Jarda poslal pět syslů.

Třetím faktorem je tvrdá práce Tadeáše Helešice. Ten dokázal vymopovat celé kabiny takovým způsobem, že až na občasnou krysu si musejí návštěvníci připadat, jako kdyby nebyli na zápase lokálního pražského týmu, ale přímo v Lize mistrů. Připočteme-li k tomu i motivační hudbu z Jaczkových repráčků, který vyhrává zásadně hity Tomáše Kluse a Kabátu, musí se cítit opravdu, jako kdyby nastupovali proti světovému top týmu.

A posledním, neméně důležitým faktorem, je prostě a jednoduše kvalitní hra, kterou týmu ordinuje trenér Pleva a kterou hráči především v útoku poměrně dobře realizují. Probudil se střelec Veselý, Touška dokáže na pozici pravého obránce způsobit méně škody než na stoperu a Jaczek, který díky záhadné polské nemoci ztratil polovinu své váhy, lítá po křídle jako Cug do Werku.

Otázkou tak pouze zůstává, kdo se stane pomyslným trojským koněm, který rozvrátí nedobytnou tvrz a dovolí bandě krvelačných nekopů odvézt si z Troji tři doby. A kdo jím bude? Bejček, Toušmen, nebo Balcar? Poraďte nám, ať víme, koho máme vyhodit.

My stále věříme, že se tak stane nejdříve po 13. říjnu, kdy se u nás můžete těšit na Trojský den! Doražte

A jak se týmům v dosavadních domácích zápasech dařilo? Na to se podívejte níže.

A-tým:

Troja – Kolovraty 4:4

Troja – Kunratice 6:3

Troja – Tempo 5:2

První tým:

Troja – Brezineves 3:1

Troja – Kačerov 2:0

Troja – Satalice 7:0